Psí záchranářky

____________________________________________________________________________________________                                        

  Jirka a Jacky

Jacky je můj první " záchranářský " pes. Dohromady nás svedla náhoda.

Listoval jsem Profitem a oko mi padlo na inzerát " prodám 8 měsíční fenku BOM bez PP z rodinných důvodů ".

Po telefonátu s majitelkou jsem se druhý den jel na fenku podívat. Dům jsem našel a chtěl jsem zazvonit, ale

něco se mihlo okolo dveří a já ji poprve uviděl dírou ve vratech. Z majitelky nakonec vypadlo, že si sní neví

rady a chce se jí hlavně zbavit. Chtěla  " dělat záchranařinu " a v nějaké " odborné knize " se dočetla, že nejle -

pší na to je maliňák, protože je " inteligentní, snadno se cvičí a je vhodný pro záčátečníky "! A teď měla na

dvorku draka který okamžitě napadá vše živé co se pohne, neustále táhne na vodítku a nelze nijak zkrotit.

Takže i s obojkem a vodítkem stála 1000 Kč.

Doma jsem vytáhl míček na šnůrce a peška a začali jsme s všestranným výcvikem. Jacky měla obrovskou

chuť do jakékoli činnosti. Nakonec jsme pomocí míčku vyřešili i napadání.

Záchranařinu jsme začali dělat až na jaře roku 2005 a lidi kteří věřili, že s Jacky bude záchranářka se dali

spočítat na dvou prstech.

Naše výsledky však mluví za nás.

 

                           

                       

 

_____________________________________________________________________________________________________________

 

                                     

  Hanka a Tara

Jmenuji se Hana a momentálně cvičím s fenkou Annet, ale abych začala pěkně od začátku.

Můj první pes (vlastně fenka) se jmenovala Besi, narodila se 24. 4. 1990 a byla to ovčanda bez průkazu původu. To ona mě přivedla

ke kynologii, složily jsme spolu jen pár zkoušek ( ZOP, ZPU 1 , ZM , ZVV 1 , ZZZ , ZZP 1 ) pravda není to nic převratného, ale nějak 

se začít musí. Besi sice nevyhrála žádný závod, ale byl to ten nejlepší pes jakého by si (hlavně začátečník ) mohl přát.

Pak do naší rodiny vtrhl 3. měsíční poděs jménem Tara (opět fena NO, Fera Vi - Vla CS). Měla jsem vybráno to " správné pracovní 

krytí ", ale  narodili se jen 2 kluci a já chtěla opět fenku, a osud mi přihrál Taru. Byla pravý opak Besi. Stále se snažila vyvíjet

nějakou činnost, zjistila jsem že v mém městě je skupinka cvičící záchranařinu.Výcvik bavil nás obě, měla prostě talent

a já se jen vezla, díky ní jsem nejen stála na " bedně " na mistrovství světa, ale mohla se zůčastnit i praktických nasazení.

Můj další pes byla border kolie Atyna, bohužel její reakce na hluk byla velmi výrazná, vadil jí jakýkoliv hlasitější zvuk

např. vypnutí varné konvice  či kazeťáku. Borderky jsou velice chytří psi a rychle se učí, znám i několik záchranářek .  Z Atyny

se však  bohužel  záchranářka nestala a momentálně je u mé sestry,kde zapadla jako aktivní domácí mazlíček.

Konečně se dostáváme k Anetce, překvapivě zase fenka NO, Anča je úpně jiná než obě ovčandy, které jsem měla. Je tak něco půl na

půl, ale snaží se mi vyhovět. Je příliš vázána na psovoda a při složitějších úkrytech čeká na mou pomoc, až čas ukáže jestli jsme

výcvik zvládly.

____________________________________________________________________________________________________________

   Jirka a Keyošek

Keyošek pochází z Lejšovky, v dnešní době už velmi velmi známé obce a to hlavně díky chovatelské stanici 

 de Alphaville bohemia paní Jitky Pospíchalové.

Ikdyž jsem si při první návštěvě štěňátek vybral dvě favoritky, po druhé návštěvě s námi domů odjížděla zcela jiná

fenečka. A upozornila mne na ni sama Paní chovatelka. Naštěstí jsem ji poslechl.

Začlenění do naší tehdy již tříčlenné smečky proběhlo hladce a druhý den už s holkama řádila jako jedna z nich. 

Začátky však nebyly snadné, zvlášť pro mě. Maliňáček který do půl roku nejevil zájem o míček mi dával opravdu

zabrat. Ba co víc, "vydolovat" z Keyoška alespoň jedno malilinkaté štěknutí, to byl výkon opravdu nadlidský.

Jenže, čas plyne opravdu jako voda a ze šťěňátka je dorostenka. Můžu říct, že Keyošek mi dělá jen a jen radost.

Je to nejhodnější holka u nás na dvoře, takové moje . A po mamince je to "skrytý temperament". Výcvik s ní

 si opravdu užívám. Nikam nespěcháme a do ničeho se nehrneme. V září bude mít Keyošák tři roky a potom se

uvidí. Možná to půjde ( záchranařina ), možná ne. Co na tom záleží.

                             

 

__________________________________________________________________________________________________________